Výstava v Drážďanech

27. února 2016 v 21:29 | Caroll |  News
Ahojte lidi,

v úterý jsem absolvovala školní výlet do Drážďan a celkem ráda bych se s vámi podělila o své zážitky, prožitky a názory. Nejen, že na mě ta jedna výstava zapůsobila celkem silným dojmem, ale taky jsem objevila kouzlo gotických katedrál. Sraz jsme měli v 8:00 před školou, ale díky naším skvělým profesorkám jsme odjeli v 8:10 a pak si ještě ony stěžovali, že my jsme přišli pozdě. Naše školství... Každopádně cestu tam jsme strávili s J. tím, že jsme celou dobu zpívali nahlas přes celý autobus a upřímně se divím, že nás na hranicích nevyrazili.


Nejdříve jsme šli do Hygienického muzea, kde probíhala výstava FAST FASHION. Abych vám pravdu řekla, nejdříve jsem očekvala, že půjde o nějakou nudnou módní přehlídku, o kterou stejně nebudu mít zájem a budu tam jen z čisté povinnosti, ale opak byl drtivou pravdou. Šlo o výstavu, kde byli projektory, na kterých bylo vyzobrazeno, kolik méněcenných států musí doslova otročit proto, abychom mi "vyspělejší" státy měli šatník. Je až pobuřující, kolik toho musí oni zažít a vytrpět si, zatímco my si to je kupujeme za pár babek v obchodu. Četla jsem tam (byli anglické titulky, německy neumím), že jejich průměrná pracovní doba je 12 - 16 hodin a dělají od pondělí do soboty, každý den. Vždyť oni se sotva vyspí a můžou zase jít makat. Dále jsem četla, že ženská populace je v této práci (snažím se nenapsat otroctví) často sexuálně obtěžována a znásilňována. Dívky ve věku 12-13 let jsou běžně znásilňovány a pak musí ještě k tomu pro ty lidi dále šít a vyrábět oblečení. Co se týče zvířat, ani se mi o tom nechce psát. Já, jakožto vegetarián k tomuto tématu přistupuji velmi citlivým dojmem a nezavírám před tím oči, jako většina populace. V té videoprojekci byli živé ovce, které zaživa svlékali z kůže, aby to poté mohli dát na nějaký kus hadru a prodat. Také jsem tak zaregistrovala jedno video, u kterého byli sluchátka, které jsem neměla odvahu si vzít a byl tam nápis, že se na to můžou podívat pouze lidi starší 16ti let. Nejdřív jsem si říkala, že tohle mé oči vidět nechtějí, ale pak jsem si řekla, že svým způsobem to prostě musím vidět. Zavírat nad tím oči je, jako bych s tím souhlasila. Tak jsem to zpustila a po 15ti vteřinách jsem to stopla a odešla se slzama v očích. Vidět, jak tam drží ovci pod krkem a dává jí pěstí do hlavy, to ne. I teď, když toto píšu mám slzy v očích, protože tohle se na vás podepíše. Tohle prostě není normální, co dokáže dnešní společnost všechno udělat. Jakou krutost v sobě má. Každopádně to byla jedna z těch silnějších výstav, na kterých jsem byla. To nekompromisně.

Jako další jsme měli rozchod po centru a co byste nečekali? Celá naše třída se rozutekla do Primarku. Jediná já a ještě jedna holka jsme šli na památky a až v posledních 20ti minutách jsme se tam teda šli podívat. Koupila jsem si krásnou, vínovou rtěnku od Doglasu. A jako poslední jsme navštívili výstavu, jejíchž název si nepamatuji, protože jsme díky našim výborným spolužákům a učitelkám opět nestíhali, takže jsem celou výstavu sletěla během pěti minut a ani jsem pořádně nepochopila o co jde, takže vám radši nebudu psát nic.

Doufám, že vás můj článek zaujal a budu ráda, když mi k němu napíšete nějaký komentář vztahující se k tématu. :)
Vaše Caroll.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama