To už je rok 2016?

11. ledna 2016 v 21:31 | Car |  Mé úvahy a myšlenky
Ahojte,

děláte si ze mě srandu, že už je rok 2016? Asi tomu nemůžu ani uvěřit, nelíbí se mi to a nechci to. Pamatuji se, že ještě před týdnem jsem 21.12. roku 2012 brečela, že nechci konec světa. Že o 5.1. roku 2014 se stala jedna věc, která mi naprosto, ale definitivně odrovnala psychiku na ještě hodně dlouhou dobu. Každopádně 24.1. samého roku se mi stala jedna lepší věc, když jsem se dala s mojí první láskou dohromady. Sice ten vztah nevyšel, ale i tak to bude moje největší láska, nevěřím tomu, že někdy budu schopná někoho milovat tak moc, jako jsem milovala ji. Pamatuji si talentové zkoušky střední školu, jak jsem udiveně zírala na notebook, když jsem zjistila, že jsem byla přijata. Poté svůj první den na střední, kdy jsem se jen usmívala od ucha k uchu. Pamatuji si své dobré, ale i zlé vzpomínky, zážitky, co mi nikdo nevezme, úzkostné stavy, kdy jsem si myslela, že asi umřu na dech. Pamatuji si doby, kdy mi bylo 11-12 a zakládala jsem si svůj první blog a celá nadšená tam psala články o ničem skoro každý den. Šikanu, posměch, opravdové přátelství, bolest, lásku, zradu, chvíle, kdy jsem skákala do nebes i chvíle, kdy jsem si přála propadnout se do země a nebýt. Všechno tohle mi dalo neskutečnou zkušenost do života.




Ale poslední dobou mi přijde, že od roku 2014 se to všechno strašně urychlilo. Prakticky od doby, kdy jsem zjistila, že jsem vážně na ženy a začala jsem chodit s mou první láskou. Byla jsem v 9. třídě a tak nějak na vrcholu své puberty. Všechno mi ještě bylo jedno a neřešila jsem budoucnost. Neřešila jsem nic, jen jsem se uculovala, že jsem byla přijata na střední. Pak se to všechno ale sprintem začalo posouvat dál a dál a já nějak nestíhám. Nestíhám všechno pobírat. Fakt, že už jsem v druháku a za dva roky maturuji. Fakt, že mi je 17 a v listopadu už budu plnoletá. Fakt, že se musím začít stavět na vlastní nohy. Tohle všechno mne neskutečně děsí a nejsem si jistá, zda jsem připravena to pobrat. Upřímně... Chci se vrátit do té doby, kdy jsem byla v 9. třídě, nic jsem neřešila, byla jsem šťastná. Možná někomu bude připadat, že si jen stále stěžuji, ale já to tak fakt cítím. Možná mám jen nějaké hodně temné období, kdy jen čekám, až se konečně sesypu, ale tohle je moje myšlenka, můj názor. Každopádně stále bojuji a stále tak nějak držím pohromadě. Můžu se pochválit, že NHčka a pětky, co jsem měla ve čtvrtletí jsem si vylepšila na čtyřky, že jsem zhubla 8 kilo, že jsem zase o něco chytřejší a moudřejší.

Ale hlavní pointa tohoto článku: Nechci, aby už byl rok 2016... Moc rychle, moc brzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 weirdcreature | Web | 20. ledna 2016 v 21:30 | Reagovat

Rozumiem, že to že si zistila že si na ženy bolo ťažké obdobie života. Ale prijala si to a to je hlavné:)
Inak niesi ais jediná, tiež mám podobné myšlienky. Ked som minulý rok dosiahla tých vytužených 18 rokov tak som doteraz zdesená že som už plne zodpovedná za svoje činy a neviem, nechcem. Ide to skutočne rýchlo.
Inak chválim pesničku, je užasná:)

2 Šíryen | E-mail | Web | 10. února 2016 v 2:12 | Reagovat

Také mi přijde, že se svět zrychlil... Čím jsem starší, tím více. Stíhám stále méně věcí a mám jich stíhat stále více. Občas bych si přála pár let navíc. Prostě jen tak... abych si mohla život více vychutnat. Takto se zdá až příliš krátký a rychlý.

3 Geheimnis | E-mail | Web | 27. února 2016 v 10:50 | Reagovat

A co teprv, když už máš čtyři roky po maturitě, i po vyšší odborné škole a už přes půl roku pracuješ a čeká tě stěhování do prvního bytu... To ti teprve přijde, že ten čas letí a že ta klidný studentská léta se už nevrátí.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama