News 0.3 - Psychické zhroucení ? Asi..

29. prosince 2015 v 23:27 | Car |  News
Čus, je to výlevka.

Veškerá moje dušení síla se ztratila ve větru, který se rozprostřel po světě. Každý normální člověk, by se postavil opět na nohy a pokračoval ve svém životě dál a dál. Já ne. Jediné, co mi zbylo je psaní a malba. A upřímně? I to mne už opouští. Právě teď se musím přemlouvat k napsání tohoto článku, přitom ani nevím, o čem bude. Vím jistě jen, že jsem mírně opilá (stay náctky, co se opíjej, juj) a chci napsat něco, co zanechá hlubokomyslnou myšlenku v lidech, co si toto přečtou. Chci si stěžovat, chci křičet, chci brečet, bušit, mlátit, pít, kouřit, zabíjet. Chci cítit, že žiju, ne jen přežívat, ne stále jen mít pocit, že každou chvíli s rozpadnu v prach a zbude po mně jen mé oblečení. Nic víc. Sedím v pokoji, kde jediná dvě světla jsou svíčka a notebook, ze kterého právě píšu jednu myšlenku za druhou, poslouchám starého (ještě dobrého) Viktora Sheena (tehdy Charlese Sheena) a přemýšlím nad něčím, co ani není popsatelné. Stejně se o to stále snažím... Heh...




Možná to bude vypadat, že si stěžuji a ano, stěžuji... Ale kde jinde, než na svém blogu bych si měla stěžovat. Aspoň všichni uvidíte, jaké jsou myšlenky sedmnáctiletého, depresemi napadnutého člověka. Už ani nevím co psát, chci si pouze vylít své srdce, ale nevím, jak.. proč. Proč? Protože už tak dlouho vše utlačuju v sobě, nikomu to neříkám, nikomu nic neříkám! Vždycky jen řeknu: "Bude líp.." a dále poslouchám problémy ostatních. A tlačím v sobě všechno, dusím to. Je to jako savec, co plave po moři a náhle ho stáhne velký, vzteklý a hladový žralok. Savec se všemožně snaží vymanit ze žralokovo zubů, ale předem ví, že je to marný boj. Stane se žralokovo potravou, smiřuje se s tím, i když stále má tu možnost se z jeho sevření dostat. Šance je malá, ale stále tam je. Bohužel, je to otázka sekund a zaváhání stojí život. Tak nějak se cítím. Možná to zní sebelítostivě, ale je to tak. It's everything, what I feel...

Fůů, nějak mě chytlo psát anglicky, chci umět plynule, ale jsem tak líná se vše učit. Prakticky jsem líná k čemukoliv jinému, krom ležení a chození ven, kde se samozřejmě opiju. Do prdele, proč takhle vypadá můj život? Proč se tohle všechno děje? Já tohle nechci. Ne, ne, ne! Ale jsem tak slabá to změnit, cítím se, jako ten savec, co se snaží dostat ze zuřivých spárů žralokovo tlamy, ale šance na záchranu je skoro nulová, ale přesto se furt zoufale snažím vymazit pryč. Výš, na hladinu. Každopádně... tak, jako savcovi dochází pod hladinou kyslík, tak mě dochází síla bojovat, bránit se a pomalu se poddávám tomu, co mne čeká. Přestávám fungovat, čím déle to trvá, tím menší sílu vynakládám na obranu. Na změnu. A i když chci křičet a prosit o pomoc, je to tak těžké, skoro nemožné.

Už mě nenapadá nic, co napsat. Potřebovala jsem jen nějakou možnost, jak zprostředkovat své pocity a verze článku na blog, kde mne nikdo nezná mi přišla jako ta nejinteligentnější varianta. Všechno to tak nepopsatelně bolí. Upadla jsem do něčeho nepopsatelného, co nademnou vyhrává, ani nevím jak.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Monika Černá | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 0:27 | Reagovat

Tento pocit znám :/ Ale zas budou i lepší dny - vždycky :) Tak nepropadej jednomu pocitu :)
Jinak, máš to hezky napsané :)

2 Ta "neviditelná" :) | Web | 3. ledna 2016 v 9:55 | Reagovat

Tak takovýhle článek s tolika pocity, jsem už dlouho nečetla. Je mi to tak líto. Kdybych mohla, věnuji ti úsměv.  Vlastně můžu, koukej - :-)

Je to depresivní článek, ale jsem ráda, že jsi ho napsala. Takhle jsem se cítila i já a věřím, že takový moment přijde znovu. Nedá se to ovládat. Člověk se nemůže pořád cítit báječně. Život je houpačka. Jednou jsi nahoře, podruhé dole. Tak to prostě je. A děláš dobře, když se aspoň vypíšeš. Také mám tolik tajemství, co jsem nikomu neřekla..raději řeším problémy ostatních, než ty svoje.

A co takhle zavřít na pár minut oči, pustit si relaxační hudbu a představovat si, jak tomu žralokovi odplouváš? Jak se dostáváš z jeho sevření a vyplouváš výš, na hladinu a nadechuješ se vzduchu, po kterém toužíš. Věřím, že máš na to, aby ses dostala z jeho sevření. Už jenom to, že jsi napsala takovýto článek dokazuje, že jsi silná! :-) Držím ti palce a rozhodně na tvém blogu nejsem naposled! :-)

PS - ta písnička je boží. Jdu se poohlédnou po dalších! :-)

3 E. | Web | 3. ledna 2016 v 23:27 | Reagovat

Pocity, které zažíváš jsem zažívala. Úplně přesně nevím čím je tvůj problém způsobený, ale měla jsem stejné pocity. Také jsem si vyslechla problémy ostatních, ale ve srovnání s mými či mojí kamarádky mi to přišlo nic. Anebo se jen litujeme? Toť otázka.
Taky ráda píšu anglicky a plynule bych taky chtěla umět.
Zkus zastavit myšlenky, nevím jak ti víc poradit, ale zkusit vypnout ty negativní myšlenky, začít na tom svým problémů vidět i něco pozitivního, vím, že je to těžký a že ti třeba příjde, že tu plácám nesmysly, ale opravdu zkus tu mysl nějak přeorientovat, ve dne se nějak zabavit, aby jsi takový myšlenky neměla. Promluvit si s nějakou kamarádkou, mamkou s kým koliv? Vyrazit ven s někým a užít si nějak den? A nebo se značí věnovat ty angličtině. Začátky jsou vždycky těžký, ale zkus to.
Přejí ti hodně štěstí a překonej tohle období, ať je brzy líp!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama