She is cunfused - kapitola č. 2

3. května 2015 v 23:39 | Caroll♡ |  She is confused.
Zdravím vás konečně u druhého dílu She is confused ! :)
Ano, konečně. :D Sice je o něco kratší, než ten první díl, ale zase je tam mnoho odkryto, každopádně Nicka v tomto díle ještě nečekejte :D
Tak přeji krásné počtení. :)



Stála jsem u skříňky a obouvala si svoje černé, kožené kozačky, co mi byli do půlky lýtek, když vtom mě někdo začal zezadu lehtat na bocích. Trochu jsem nadskočila, otočila jsem se, a když jsem viděla Jamieho, jak se směje, měla jsem sto chutí ho bouchnout do břicha a to jsem taky udělala.
"Ty jsi blbec!" skoro jsem to zařvala a u toho jsem se smála. Pak jsem si vzala na sebe kabát, tašku si přehodila přes hlavu a společně jsme vyšli ze školy. Jdeme na autobusovou zastávku a vtom uvidíme toho Nicka, jak nastupuje do černého auta a odjíždí směrem na západ od naší školy. Tři minuty později jel autobus i mně a Jamiemu, tak jsme nasedli, Jamie si dal do uší sluchátka a já jako správná kamarádka jsem mu jedno vzala a dala si ho do svého ucha. Ano, jsem zlodějka. Tak jsme čtyři zastávky poslouchali úžasné pěvecké dovednosti Amy Lee, když vtom ohlásil řidič zastávku mé ulice, já si vrátila Jamiemu jeho sluchátko, rozloučila se a vyšla s autobusu.
Doma první věc, co jsem udělala byla ta, že jsem si udělala kafe, silný kafe. Oběd jsem moc neřešila, protože po škole (a obvzlášť po doučování matiky) moc hlad nemám. Tak jsem s udělaným kafem odkráčela do pokoje a šla si pustit nějakou melancholickou baladu. Sundala jsem si mikinu a vzala si ze stolu jeden s mých mnoha skicáků. Většinu z nich zahrnovali portréty lidí, které mnohdy ani neznám, jen je vidím na ulici, či nějakých určitých míst, kde jsem byla. Jednou jsem seděla v parku poblíž mé školy s Kate kousek od nás seděla taková postarší dáma s rudě obarvenými vlasy, tak jsem vzala skicák, tužku a začala si jí kreslit. Kate jen koukala a kouřila u toho vanilkovou cigaretu. Poté jsem ještě doma dodělala červenou pastelkou její bujnou hřívu. A na to, že byla stará jí měla fakt bujnou. Asi paruka. Každopádně do druhé ruky jsem sebevědomě uchopila mé žezlo, kterému říkám tužka, sedla si na postel, opřela se o zeď a na prázdný list papíru začala kreslit svůj den. Čtete správně, svůj den. Měla jsem takový systém. Přijdu ze školy a první, co udělám je, že si nakreslím svůj den, je jedno jak, je jedno co nakreslím, jde jen o ty emoce, co přitom vyvolám. Tak jsem kreslila a kreslila, až mi začal pípat telefon ohlašující zprávu. Odemknu mobil a podívám se na zprávu, kde se píše: "Za půl hodiny v parku, stav nouze!"
"Kate, já tě zabiju..," řekla jsem si, odložila skicák a vstala, abych si mohla jít do koupelny rozčesat své dlouhé, černé vlasy. Podívám se na sebe do zrcadla v duchu si říkám, že bych si už měla koupit barvu na vlasy, protože vidím nepatrné odrosty. Dále se povídám na svou bílou, lehkou halenku a na plnoštíhlé tělo, které se rýsuje pod ní. No není to moc pěkné Freyo..

V součastnosti někde jinde…

"Děláte si ze mě srandu?! Jaktože jste ji ještě nenašli?!" promlouvá k davu lidí žena s dlouhými, rudými vlasy a v krásných vínových šatech s nařasenou sukní. Její zlost je na obličeji víc než zjevná.
Dav jen částečně kvůli studu a částečně kvůli strachu ustoupí a skloní hlavu. Všichni mají z rudé dámy respekt a upřímně se není čemu divit, je mocnější, než se zdá. Rudá dáma se na ně, na všechny podívá opovrhlivým pohledem, který rázem změní na pohled chytrý a mazaný.
"Moji drazí strážci a sluhové, nebojte se. Nepotrestám vás. Chci jen najít šanci na záchranu našeho světa. Na záchranu našeho Arasienu. Světa, kde je možné vše, co lidská rasa kdy odsuzovala a v co nevěřila. Jen se pokochejte nad jejich nedůvěřivými pohledy, které se snaží zakrýt pravdu, nad jejich posměšnými úšklebky, které skrývají strach, když se někde promluví o nadpřirozených bytostech. Tady v Arasienu žije zpousta z nás jen díky tomu, že nás lidská rasa vyštvala, protože se nás tak zoufale bála. Takže, upíři, vlkodlaci, skřeti, elfové, čarodějové a další, v jenž identitu se lidská rasa tak zoufale bojí věřit, už brzy se nám ji podaří najít. A až se to podaří, už nás nikdo nezastaví," pronesla Rudá dáma motivaci pro všechny, kteří se snažili najít tu dívku. Tu, která mohla všechno změnit…

"Jsem tu, tak povídej, co se děje?" ptám se, když konečně doběhnu za Kate do toho nejodlehlejšího parku, který v našem městě je. Je tu sotva deset laviček a pár stromů, ale za to je tu klid, který nikdy jinde nenajdete. Kate seděla na lavičce, nohu přes nohu a výraz, který nesymbolizoval nic dobrého.
"No Freyo, ty mi neuvěříš..," povídá Kate.

xx

Tak snad se vám díl líbil a doufám, že napětí z tohoto dílu vás přiměje těšit se na další kapitolu, která vyjde nejspíš někdy příští týden. (Jestli se mi bude chtít psát.) :)

S láskou Caroll♡
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Claire | E-mail | Web | 5. května 2015 v 17:26 | Reagovat

Tak to je krásně napsané! :) Těším se na pokračování.

2 Allex | E-mail | Web | 8. května 2015 v 19:33 | Reagovat

Je to moc pěkné! Těším se na další kapitolu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama