She is cunfused - kapitola č. 1

1. března 2015 v 19:07 | Caroll♡ |  She is confused.
Ahoj všichni! :) Přináším vám první díl příběhu ,,She is confused''. Nejsem ještě tak dobrá spisovatelka, jak bych chtěla být, ale snad se bude aspoň někomu líbit. :) Hezké počtení přeji! :)

Kapitola první - Setkání



,,Život je něco jako velmi složitá rovnice. Akorát místo čísel a znamínek se jedná o city okamžiky. Některé jsou krásné, někdy až dokonalé, až se nám z nich točí hlava a naše mysl je v oblacích tak vysoko, že skoro nevnímáme nic jiného, ale některé jsou zlé, nepříjemné a mnohdy nás dostanou na samotné dno, ze kterého se velmi těžko opět vstává. Každopádně můj příběh je tak nějak o obou cestách, ale prakticky ani o jedné. Dalo by se říct, že jsem celkem podivuhodný člověk. Ráda filozofuji, přemýšlím nad věcmi, které ostatní neřeší, nezajímají je a nevidí jediný důvod, proč se vůbec snažit nad nimi jakkoliv přemýšlet. Dalo by se říct, že já tak často přemýšlím nad podivnostmi, že jsem se sama jednou stala. Jmenuji se Freya Revisová a jsem profesionální podivnost."

Začínám si myslet, že se asi zcvoknu už jen z pohledu na mou bláznivou spolužačku, která se směje každé kravině, kterou kde kdo řekne. Někdy mám chuť jí přišít pusu, abych už ten otravný smích nemusela dál poslouchat. Bohužel smutná pravda je ta, že kdybych ji cokoliv řekla, drtivá většina třídy by stála za ní. A důvod? Je krásná a bohatá. V dnešní době to ke slávě a respektu očividně stačí.
Tak jsem jen držela hubu a poslouchala dál její skřehotavý smích, který připomínal dávení a četla si svoji oblíbenou knihu. Je to v podstatě taková oddychovka, kdy hlavního hrdinu představuje muž jménem Ben, jehož životní láskou je jeho pes Larry, kterého má již od svých patnácti let. Teď je mu dvacet osm, bydlí v malém bytě na kraji New Jersey a jeho zlatý Larry mu umírá. On se zároveň musí vypořádat s novým povýšením v práci a s novou zaměstnankyní Kim, která ho až nebezpečně přitahuje. Typický zamilovaný román, na kterém je jediná originální věc smrt Larryho. Prozradím spoiler: Zemře v poslední kapitole, kdy se Ben a Kim spolu vyspí, ráno se vzbudí a v obýváku najdou svého čtyřnohého kamaráda mrtvého. Četla jsem tu knihu už několikrát, ale vždycky jsem ji nosila u sebe, protože za prvé byla celkem malá a hubená, takže se všude vešla a za druhé jsem jí prostě milovala.
"Ahoj Freyo, jak je?" ptá se moje spolužačka a docela dobrá kamarádka Kate. Známe se jen asi osm měsíců a už si celkem i získala mou náklonost a důvěru. Samozřejmě, že jí neříkám všechno, ale sem tam se jí s nějakými nedůležitými problémy svěřím, protože je to přeci jen krásný pocit vědět, že je tu někdo, komu na vás záleží a milerád vám pomůže s vašimi trablemy. Kate byla také moc hezká. Měla skoro až zlatavou barvu vlasů, které byli neuvěřitelně zdravé a délkou sahali tak do půlky zad. Její oči byli hnědé, skoro až černé a postavu měla na to, že byla neuvěřitelně líná celkem obdivu hodnou. Styl oblíkání byl velmi elegantní a na oko mnohdy až trochu snobský. Přesto to byla velmi milá a vstřícná osobnost.
"Ahoj Kate, jako vždycky, jen asi každou chvíli chytnu nerva a blbce Dellnerový rozbiju ten její poplastikovanej ksicht," ach ano, její smích byl jako právě se rozjíždějící sbíječka, akorát s tím rozdílem, že sbíječka je oproti ní lehký hlásek padesát metrů od tebe.
"Jojo, ráda ti pomůžu," řekla Kate, sedla si vedle mě a vytáhla si ze své béžové kabelce nacpané všemožnými kravinami sešit literatury, propisku a mobil, načež mobil uchopila a začala opět zuřivě chatovat s každým, kdo se na síťi zvané facebook našel. Taková byla Kate.
Dvě minuty na to začala hodina literatury, což zrovna dvarkát zábavné vážně nebylo. Učitel Perker byl sice vtipný a hezký (kecám, byl to sexuální bůh), ale co se týče výkladu, mluvil zcela nezáživně, nepochopitelně a zkrátka nudně. Upřímně jsem jeho hodiny většinou prospala, nebo prochatovala s lidma z facebooku. Ano, byla to hodně návyková sociální stránka. Každopádně pan Perker byl velmi atraktivní, to věděla celá naše ženská polovina třídy a on to moc dobře vědět. Jeho ego bylo větší než Mount Everest. Měl pronikavě smaragdové oči, černé, moderně rozcuchané, nakrátko ostříhané vlasy a dokonalé tělo. Neznám dívku/ženu, které by při pohledu na něj dokázala říct, že ji nepřitahuje. A pokud ano, tak je to bud lesba, nebo hodně tvrdá asexuálka.
"Slečno Revisová?" zvolal mým směrem pan Perker a já jen zvedla hlavu od mobilu "jestli hodláte o mých hodinách používat mobilní telefon, doufám, že teda umíte všechno, co jsme dneska probrali," řekl a já si jen pomyslela Kdyby vaše kecy měli hlavu a patu, možná bych si to i zapamatovala. Tak jsem mobil odložila, dala si ruku pod bradu a celý zbytek hodiny zírala na tabuli za učitelem Perkerem, aby to vypadalo, že ho vnímám.
Když skončila hodina a všechny ostatní, odebrala se celá třída ke skříňkám a poté domu, jen já jsem jakožto každý pátek zůstávala kvůli doučování matematiky v učebně 213 do půl čtvrté, protože já a matika jsme byli nepřátelé na život a na smrt. Jakékoliv (předem říkám, že marné) pokusy o navázání nějakého vztahu dopadli pětkou, při troše štěstí čtyři mínus. Takže jsem se u skříněk rozloučila s Kate a jako vždy se odebrala do učebny 213, kde mělo čekat šest propadajících studentů a ve větru měl být cítit intenzivní pocit boje s matikou. Tentokrát tam na mě čekalo šest propadajícíh studentů, intenzivní pocit boje s matikou a jeden smrtelně krásný kluk sedící vedle mého místa. Zalapala jsem po dechu a pomalu se vydala ke svému místu, hned vedle toho jeho. Byl zvláštní, okouzlující a tajemný až to mrazilo v zádech. Každopádně jsem s ním žádný kontakt navazovat nehodlala, takže jsem si v klidu sedla na tu plastovou, oranžovou židli, tašku si položila vedle lavice a vytáhla si z ní sešit a propisku. Ten kluk se na mě jen letmo podíval a pak se zase zpátky věnoval své kresbě v sešitě. Upřímně, měl docela talent na abstrakce. Po chvíli přišla do třídy učitelka a prohlásila klasicky: "Dobrý den studenti, omlouvám se za zpoždění. Tak! Můžeme se na to vrhnout," jistě, jistě. Stejně už každý věděl, co to její údajné "zpoždění" znamená, když smrděla po lihu její oči vypadali jako dvě skleněné kuličky. Aspoň s ní byla nějaká sranda a matiku jakž takž vysvětlila, takže tak.
"Takže, dneska budeme probírat goniometrické funkce, hlásí se někdo dobrovolně k tabuli?" Celá třída oněmněla a překvapivě ruku nikdo nezvedl. "Klid, stejně jsem v to moc nedoufala," odvětila pobaveně nad našimi ustrašenými tvářemi a začala nezáživně vysvětlovat sínus, cosínus a tak dále. Poté k tabuli vyvolala Jamieho, aby jí zkusil svými slovy vysvětlit princip tangens a cotangent. Jamie byl v krátkém podání hňup, ale jeho srdce bylo na správném místě. Co jsem na něm zbožňovala byl jeho vkus na hudbu a literaturu. Žádný nudný, přiteplený skupiny kluků s ulízlými vlasy a stejně tak žádná nudná beletrie o ani ne sto stránkách a kýčovitým dějem, kde se kluk zamiluje do holky, ona ho odmítá, ale nakonec spolu skončí v posteli. On měl vybraný vkus na alternativní, rockovou a punkovou scénu, nepodléhal trendům a jeho osobní knihovna obsahovala všechny možné detektivky a sci-fi romány, co kdy vydali. Zároveň si hrozně potrpěl na preciznosti, byl hrozný perfekcionalista. Jakmile bylo něco jinak, než to mělo být, Jamie měl den v troskách a bez srandy. Až tak zle na tom byl. Co se týče jeho vizáže, své tmavě hnědé vlasy nosil krátce sestříhané a jemně rozcuchané, aby to potvrdilo jeho rockerský šarm. Oči byli smrkově zelené a jeho styl oblékání obsahoval košili, černé kalhoty, kožené boty a koženou bundu. Asi byste si řekli, proč o něm říkám, že je hňup, když zatím na něm nic hňupovského neříkám. Pravda je, že Jamie ačkoli vypadá jako fakt hezký kluk, neumí vůbec mluvit s holkama (krom mě) a jeho dovednosti v balení jsou absolutně mizerné. Proto se stále uchyluje ke svým knížkám a zkouší své skryté charisma propagovat v zrcadle a na mě, ale jakmile je na rande se skutečnou holkou, oněmí, zbledne a uteče… Jamie byl prostě takový můj rockerský a nehorázně moulovský miláček.
"Tangens je protilehlá odvěsna ku přilehlé a cotangens opačně, ne?" Zkusil své štěstí Jamie a překvapivě měl pravdu.
"Výborně Jamie, velmi dobře. Teď vám napíšu na tabuli pár lehkých příkladů a vy si vemte sešity matematiky a zapisujte si se mnou, později je společně vypočítáme," a už psala. Já si vzala sešit, otevřela na poslední stranu sešitu a začala si kreslit Kreslení mě bavilo, milovala jsem to. Byl to můj osobní styl sebevyjádření, milovala jsem to, když jsem své pocity mohla filtrovat pomocí tužky, propisky a klidně i štětce. Mometálně jsem pracovala na siuletě ženy s barevnými, motýlími křídly. Žádné andělské, to kreslí každý, já mám ráda originální věci. Vtom mě přerušila učitelka se svým: "Slečno Revisová, toto je doučování matiky, ne výtvarka, jestli vás to nebaví, klidně jděte domu," a dál pokračovala řešení funkcí. Agg, nejradši bych jí tou svojí propiskou trefila do hlavy.
"Tak Nicku, pojď mi vypočítat tento příklad," řekla učitelka Sengová směrem k záhadnému chlapci, co seděl vedle mě a doteďka kreslil tu svoji abstrakci. To je ale mrcha, mě za kreslení napomene a jeho si nevšimne!
"Jo..," odvětil onen chlapec jménem Nick, vstal a šel k tabuli. Kupodivu věděl všechno a příklad měl během dvou minut hotový.
"Výborně Nicku, můžeš se posadit," řekla ohromeně a začala psát další příklady s povídačkou, že to máme jako domácí úkol na další doučování. Odkdy se při doučování dávají úkoly, tahle učitelka je fakt blbá.
Tak jsem si je napsala, uklidila si všechno do tašky a zvedla se, abych si mohla upravit vlasy a stáhnout svetr. Nick seděl ještě pořád v lavici a dopisoval poslední příklad. Byl opravdu krásný, hnědé, na krátko střižené a rozcuchané vlasy mu dodávali na rebelii a jeho tmavě hnědé, skoro až černé oči, jak jsem tak viděla, když na mne zezačátku házel pohled byli ještě tajemnější, než výraz v jeho tváři. Měl tvrdé rysy v obličeji, které jako by říkali, že je nebezpečnější, než se zdá a jeho styling tomu i napovídal. Tmavé oblečení, řetěz na pásku a černá košile, ve které jeho ramena vypadali opravdu nabouchaně zdůrazňovala, že on nebude ten typ, co poslouchá hudbu pro třináctileté holky. Byl tak sexy, že jsem z něj nemohla spustit oči, ale zároveň mě trochu i děsil...

Líbilo se? Napište mi prosím názor do komentářů, ráda bych věděla, jestli to někoho zaujalo a jaký máte názor. :) Jinak děkuji za přečtení.
S láskou Caroll♡
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboy | Web | 1. března 2015 v 19:14 | Reagovat

přečteno, těším se na další díl :-)

2 miluskyzapisnik | E-mail | 1. března 2015 v 23:39 | Reagovat

Tak jo místo city bych dala slovíčko pocity myslím že by sedlo líp a pak přišít pusu, dala bych zašít pusu. U kate je ten popis skoro jako v bodech. I u toho učitele, je to celé docela strnulé, takové... Celkově je to takové hodně popisné... Taky si dávaj pozor na stejná slova aby se moc často neopakovala.  

Ale jinak piš určitě dál,Vypíšeš se a bude to skvělé ke konci to nabíralo konečně šťávu a v tom to skončilo...

3 Elis | Web | 5. března 2015 v 12:32 | Reagovat

Určitě máš talent, chce to je psát a psát  a hlavně najít svůj vlastní styl psaní...

4 Deny | E-mail | Web | 6. března 2015 v 21:03 | Reagovat

krásný díl ;) už se těším na další ;-)!

5 Kristeen | Web | 6. března 2015 v 21:17 | Reagovat

Tento príbeh sa ti zatiaľ veľmi vydaril, som zvedavá na pokračovanie :)

6 Vii | Web | 26. dubna 2015 v 20:27 | Reagovat

Vyzerá to veľmi zaujímavo :) Určite pkračuj v písaní :) Aj keď sa stretneš s kritikou a zlými názormi, ber ich, pretože práve tie názory ti pomôžu stať sa ešte lepšou, než si :)
TIež ma písanie veľmi baví :) bola by som rada, ak by si pozrela na môj blog a/alebo wattpad a tiež nejako ohodnotila príbehy, čo píšem :)

7 Allex | E-mail | Web | 8. května 2015 v 19:28 | Reagovat

Je to krásné! Za přečtení ani nemusíš děkovat. ;) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama