Vezmi život do vlastních rukou

11. dubna 2016 v 21:21 | Caroll |  Mé úvahy a myšlenky
Ahojte všichni,

asi mě ovládla zvláštní múza, protože chci znova psát. Chci svůj blog posunout někam dál, nemít ho jen jako připomínku, jakou jsem byla dříve, když jsem ještě psala. Chci, aby byl můj stín, moje psané já, moje myšlenky, sny, touhy. Chci být zase ta holka, která milovala blogerství a vše ohledně toho. A jelikož jsem tu už dlouhou dobu nenapsala nic zajímavého, tak vám napíši 10 základních informací, které by o mně měli mí čtenáři (jestli ještě nějaké mám) vědět.
 

Výstava v Drážďanech

27. února 2016 v 21:29 | Caroll |  News
Ahojte lidi,

v úterý jsem absolvovala školní výlet do Drážďan a celkem ráda bych se s vámi podělila o své zážitky, prožitky a názory. Nejen, že na mě ta jedna výstava zapůsobila celkem silným dojmem, ale taky jsem objevila kouzlo gotických katedrál. Sraz jsme měli v 8:00 před školou, ale díky naším skvělým profesorkám jsme odjeli v 8:10 a pak si ještě ony stěžovali, že my jsme přišli pozdě. Naše školství... Každopádně cestu tam jsme strávili s J. tím, že jsme celou dobu zpívali nahlas přes celý autobus a upřímně se divím, že nás na hranicích nevyrazili.

To už je rok 2016?

11. ledna 2016 v 21:31 | Car |  Mé úvahy a myšlenky
Ahojte,

děláte si ze mě srandu, že už je rok 2016? Asi tomu nemůžu ani uvěřit, nelíbí se mi to a nechci to. Pamatuji se, že ještě před týdnem jsem 21.12. roku 2012 brečela, že nechci konec světa. Že o 5.1. roku 2014 se stala jedna věc, která mi naprosto, ale definitivně odrovnala psychiku na ještě hodně dlouhou dobu. Každopádně 24.1. samého roku se mi stala jedna lepší věc, když jsem se dala s mojí první láskou dohromady. Sice ten vztah nevyšel, ale i tak to bude moje největší láska, nevěřím tomu, že někdy budu schopná někoho milovat tak moc, jako jsem milovala ji. Pamatuji si talentové zkoušky střední školu, jak jsem udiveně zírala na notebook, když jsem zjistila, že jsem byla přijata. Poté svůj první den na střední, kdy jsem se jen usmívala od ucha k uchu. Pamatuji si své dobré, ale i zlé vzpomínky, zážitky, co mi nikdo nevezme, úzkostné stavy, kdy jsem si myslela, že asi umřu na dech. Pamatuji si doby, kdy mi bylo 11-12 a zakládala jsem si svůj první blog a celá nadšená tam psala články o ničem skoro každý den. Šikanu, posměch, opravdové přátelství, bolest, lásku, zradu, chvíle, kdy jsem skákala do nebes i chvíle, kdy jsem si přála propadnout se do země a nebýt. Všechno tohle mi dalo neskutečnou zkušenost do života.

Kam dál

Reklama